ŠVP - EXKURZE BŘEZOVÁ U TŘEBÍČE 5. TŘÍDY

„Jednoho dne z rána, roznesla se zpráva, že na školu v přírodě pojedem!“

A tak jsme 18.5. v 7:55 opravdu vyjeli! Cíl cesty byl jasný – naprosto adrenalinem nabyté místo OUTDOOR AKTIVITY CENTRUM BŘEZOVÁ U TŘEBÍČE – STAN.

Po rozloučení s maminkami, naložení kufrů a naložení nás všech do autobusu jsme vyjeli vstříc novým zážitkům – 29 dětí a 3 učitelky, několik plyšáků a pár polštářů.

Před desátou hodinou ranní náš zrak spatřil dřevěné věžičky v dáli, koně v popředí a nádhernou přírodu všude kolem! Autobusem se nesly slova jako: JŮŮŮ, JUPÍ!, JOOO, TO JE BOŽÍ! Některé děti tleskaly a moje učitelské i mateřské srdce plesalo, že jsme vybrali dobře, protože děti jsou šťastné!

Na travnaté louce náš autobus zastavil a my jsme se vylodili. Hned u autobusu nás čekala „Máčenka“, lektorka z outdooru, která nám ukázala, kam se ubytovat, proškolila nás o bezpečnosti a provedla nás po areálu. Celou cestu zakončila ve venkovní jídelně, kde nás čekal oběd. Některé děti říkaly, že se cítí jako na dovolené, že to je luxus a já si tak taky připadala – přece jen oběd na terásce, a ještě tak dobrý oběd, kdy si děti přidávaly, tomu napomáhal.

Po obědě jsme měli mít odpolední klid, my ho však využili k vybalení a ke sdílení prvotních dojmů a pojmů.. Děti byly spokojené, já jsem také byla spokojená – co je důležitější, než dětská radost? A to ještě nevěděli, co bude…

Přišel za námi na pokec Kohy.. ptáte se, kdo je Kohy? Kohy je bosý free lektor tohoto centra, který si s dětmi tykal a děti ho hltaly očima a poslouchaly víceméně na slovo. Seznámil nás s programem a přesvědčil nás o tom, že první aktivita – Pirátský ostrov a Pirátský lanáček, je ta pravá.. děti si prolezly různé lanové aktivity a zkusily si na voru přebrodit rybníček, hned poté je čekaly nízká lana. Lana sice nízká, ale nejvíc nebezpečná aktivita v areálu – neměly žádné jištění a možnosti záchrany, děti se musely chránit vzájemně! Za odměnu, že to všichni přežily ve zdraví, si pak mohly děti zaskákat na trampolínách – samozřejmě až po bezpečném ukotvení a připoutání. Dětem se dařilo nejen skákat, ale zvládly i salta a další různé prvky.

Čím ale nejvíc páťáčci překvapili, bylo zdolání raftů – dostali jen základní info, vesty, pádla a už to jelo.. bohužel, kvůli nerespektování pravidel některými dětmi byla aktivita ukončena předčasně, přesto si myslím, že zážitek na celý život v dětech zanechá vzpomínky.

Během prvního dne jsme úspěšně pokořili 5 aktivit – pirátská vesnice, pirátský lanáček, nízké lana, trampolíny, rafty a na závěr bongo – další lanová aktivita!

Děti usínaly vyčerpané, ale spokojené! Nikdo neplakal, že by chtěl domů a to je známkou toho, že to bylo super!

Druhý den ráno jsme se probudili do docela chladného prostředí – přece jen, chatka ze dřeva a v noci 8 stupňů, nicméně za chvíli sluníčko vyšlo nad obzor a my se těšili na další zážitky, které nás čekají.

Druhý den nás čekala snídaně v podobě švédských stolů a hned potom šifrovací hry – Zakleté město Dolmen s mluvící čarodějnicí a zbojnický hrad Sherwood s mluvícím koněm 😊. Zkusili jsme si zastřílet z luků, rýžovat zlato a prolézt nejvyšší lanové centrum. Jako třešnička na dortu se rýsovala večerní diskotéka s pizza nabídkou a večerní hra v lese.  V mezičasech jsme hráli různé hry na utužování kolektivu a na spolupráci v týmu. Vše pod vedením skvělého Kohyho 😊

Byl před námi poslední večer, poslední ráno, poslední snídaně, poslední aktivity. Na některých dětech byl pozorovatelný smutek, že už to končí, a že by tam chtěly být déle… nedivím se, také jsem ty pocity měla – jednalo se o skvělé místo, kde jsme byly se skvělými dětmi, měli skvělé aktivity a děti překonávaly samy sebe – překonaly své strachy z výšek, překonaly své strachy z neznámého.. naučily se táhnout za jeden provaz, podporovaly se, fandily si a pomáhaly si. Bylo jedno, jestli jsou z „áčka“ nebo z „béčka“, byli jeden tým! A já jsem na ně strašně pyšná a hrdá a bylo mi ctí, že jsem tam s nimi mohla být, všechno tohle vidět a cítit a zažít..

Protože ve chvíli, kdy nejmenší chlapec z mojí třídy vylezl beze strachu na samý vrchol lezecké věže, jsem cítila nejen nadšení a radost, ale i dojetí..

Děkuji za svou třídu.. děkuji, že jsem mohla poznat tyto skvělé děti, z kterých jednou budou skvělí dospělí.. a věřím v to, že jim ty dny, které jsme spolu prožili, dají do života alespoň to, že budou vědět, že je důležitá tolerance a respektování se navzájem..

Zažili jsme něco, při čem tuhla krev v žilách, ježily se chlupy na rukou, ale dojetím a vzrušením z toho, co se v těch našich malých dospěláčcích skrývá.. Chvílemi jsme obdivovali, jak už jsou opravdu skoro dospělí..a chvílemi jsme je objímaly a tulily jako malé špunty.. ale to proto, že to bylo opravdu emočně “nadupané”.. 

Můžeme být pyšní na to, jací lidé vyrůstají ve Svatobořicích-Mistříně.. mají dobré srdce, jsou empatičtí, umí se podpořit a pochválit navzájem a na škole v přírodě se to opět potvrdilo, když nikdy nenechali slabšího kamaráda v nouzi, ale uměli si pomoct!

Projděte si fotogalerii a zažijte alespoň přeneseně ten pocit, který jsem já měla, když jsem viděla, jak jsou děti šťastné.. 

Mám je opravdu moc ráda a myslím, že pobyt byl pro děti tou nejlepší možnou volbou, kterou možná už víckrát nebudou moct zažít a i přes menší krizové situace v autobuse, budeme všichni vzpomínat s láskou a dojetím.. 

S díky a s úctou.. N. Vašková